Zjistíme ze snů, zda jde nyní ve světě o vládu zla či o šťastnou tranformaci?
Trochu na úvod.
To jsem tak po Novém roce listovala zajímavými knihami s tématikou stínu. Chtěla jsem si osvěžit některé konkrétní myšlenky a připravit se tak na chystaný seriál podcastů o psýché, který s kolegou nyní natáčíme (tady mohl být odkaz, ale zatím není) . Zároveň mám stále kdesi v hlubších vrstvách vědomí uložen projekt covidových snů. Upřímně - slovo projekt, jakož i spojení covidové sny, by měl být revidován a umenšen. Ale to nepřekáží v proudu hlubších myšlenek.
Ráda bych touto cestou povzbudila mé klienty, aby i nadále posílali maily na martina.vystrcilova@gmail.com se svými sny.
Stručně předběžné výsledky.
V první vlně, kdy se celosvětově poukázalo na senzaci v podobě nově zjištěného coronaviru, se mezi lidmi šířilo dost otázek, obav, dezinformací, chaosu, ale i vzájemné podpory. Ani odborníci tehdy ještě nicmoc nevěděli. Mnoho snů proto reflektovalo obavy z přítomné existence i budoucnosti. Ve snových obrazech byly časté jakési apokalyptické výjevy, přítomnost zlých entit (nejčastěji v podobě pravěkých zrůdných sil např. tyranosaura), rozhodování o osudu snícího nebo příběhy inflačního charakteru o zaplavování světa např. tekutým pískem. U mnohých lidí se zároveň s tímto objevovaly i kompenzační obrazy, které na apokalypsu navazovaly. Šlo v podstatě o různé obrazy návratu k přirozenosti, matce Zemi a nebo nalezení své vnitřní jednoty, soudržnosti a ryzosti.
V době letního a podzimního rozvolnění mi kupodivu téměř nikdo svůj sen neposlal. Nejspíš nebylo klima nakloněno vnitřním procesům (u mých přispěvovatelů). Ale ani já sama jsem nezaznamenala nutnou intervenci ze stran snící psýché. Podivné bezvětří. Nebo jsme byli konfrontováni se situací vědomě? Pár lidí sdílelo velmi zajímavé hluboké reflexe o vnitřní proměně, dozrávání a pochopení priorit v životě. Konkrétní sdělení a kazuistiky si nechávám na jiný článek.
O třetí vlně ještě nemohu mluvit, výzva ke sdílení snů trvá. Z toho mála, co mám, musím říct, že jsem ve velkém očekávání!
Psýché je samoregulační systém. Zlo je kompenzováno.
Nyní navážu na myšlenku, která je originálně Jungova, nicméně mě zaujala právě v knize od Vereny Kastové: Stín v nás, s podtitulem: podvratná životní síla. Paní Kast knihu napsala v r. 2016. Předává myšlenku Junga z r. 1916, kdy byla revoluční. Já ji zde sdílím, protože si myslím, že témata stínu, "zla", kompenzace v duši a samoregulace vedoucí snad k uzdravení jsou dosti aktuální právě v dnešní době. Snad to někomu pomůže v rozpoznání zajímavých snových aspektů.
Ona revoluční myšlenka tehdy, stručně řečeno, zněla: "psýché je samoregulační systém". Jistě nebyl Jung naprostým objevitelem neznámého, ale pojmenoval to pro odbornou veřejnost hezky. V knize je rozvíjena právě tato tzv. kompenzační funkce snů (symbolických obrazů) za zlých dob. Tyto symboly se vynořují z nevědomí jako nutná protiváha těžkých životních situací. Je použit příklad z historie, kdy vládne kolektivní zlo (třeba válka). Taková situace samozřejmě harmonii člověka narušuje. Ať už se s tou situací vypořádává každý individuálně po svém, jako celek - národ, lidé - tímto trpí. Abychom mohli zdárně přežít, duše začne posílat do vědomí skrze sny (či tzv. synchronicity, laicky náhody) takové obrazy, které blahodárně působí, uklidňují či scelují, vyvolají znovu pocit jednoty, sjednocení, pořádku, úplnosti či návratu domů. A to je v situaci vnější vlády chaosu, války a zla nutné.
Nazýváme je symboly kolektivního řádu a archetypy celku. Pro konkrétní představu - mohou to být mandaly (ano, proto jsou jich relaxační omalovánky plné), obrazy stromu (jak vypadá ten váš? Nakreslete jej!), světového stromu, symboly související se Zemí, domovem, řádem, jistotou. V sebraných snech se objevovaly nápomocné bytosti - duchovní mistři, víly, delfíni, kruh domorodců u ohně nebo třeba šťastný tanec ducha vědomí (sen umí dokonce zobrazit i tohle).
Mimo sny, které informují o hlubších vrstvách psýché mohou být oprášeny pohádky, legendy a příběhy... Zatím tedy vidím spíše "eposy šibalské/jokerovské" - tedy konspirační/skryté a stínové teorie apod., ale třeba jen nemám přehled. Hledím více do lesa a na lidi než média a jejich obsahy. A klienti zatím legendami nehýří. Možná by stálo za to sednout spolu k ohni a vykládat si příběhy, které nás teď momentálně napadají. Budou to určitě ty, kterými vibrují naše duše jakožto aktuálními tématy.
Jaké konkrétní obrazy obsahují vaše "covidové" sny? Co byste vyprávěli u ohně? Jde vážně o zlo a utrpení? Či sníte kompezačně o ráji a životě v těle mandaly? Třeba jsme jako celek ve skutečnosti v pohodě a duše nemá co namítnout, co doplňovat a co vyrovnávat? Odehráváme si jen na podkladě kolektivní světové situace vlastní témata? Zapisujte, sněte, imaginujte a posílejte ;-)
Budu vděčná za lehkou redukci, posílejte (martina.vystrcilova@gmail.com), prosím, jen takové, které vám budou připadat zajímavé, silné, velké a přesahující osobní denní témata. Odborně řečeno, zájem mám o sny "kolektivní". Pokud nerozeznáte, pošlete cokoliv ;-).
Působí či nepůsobí to i na vás? Teorie v praxi.
Samozřejmě, netřeba války. Efektu, kdy kolektivní ladění proniká nevědomě do každého z nás, si múžeme všímat právě v posledním roce. I lidé, kteří na sobě duchovně pracují a mají poměrně dobře našlápnuto na své cestě individuačního vývoje, zaznamenali neobvyklé chvíle podivných úzkostí, napětí, strachu, který snad ani jakoby neměl důvod. Dokonce i lidé, kteří neutrpěli ztrátu zaměstnání, ohrožení blízkých a nebojí se přirozeně projít možnou nákazou, nemohli zcela uniknout vlivu té podivné kolektivní energie, která se zde nějak vznáší. Je tvořena lidmi, tedy většinou, množstvím. A zrovna strach a senzace v podobě blížící se apokalypsy je hodně virální. Nebo je tak lákavé být tím zvěstovatelem, který "to přeci říkal!"? Škála reaktivních emocí je velmi široká - od marnosti a ztráty smyslu, přes obavy a úzkostné ataky až po zjevně projevované agrese a nabubřelé egoistické knowhow. My lidé takoví jsme, prozatím ještě takoví ve velkém množství jsme. Říkám my - my lidé obecně, tedy kolektiv. Tedy systém. A tedy nikdo konkrétní. A zároveň všichni.
Věřím, že velké množství jedinců (probuzených individualit) do téhle senzace-chtivé stoky už nepřispívá. Ale i tak, obrazně řečeno - pokud je jedinec ponořen do bahna sraček, není možné, aby tam tak trochu nenasmrádl. A nebo ještě jinak - pokud to všude kolem intenzivně zavání, nemůžeme cítit ty naše základní přirozené vůně.
Obranou vědomých jedinců by mohla být stálá revize a oddělování toho, co je moje a co na mě nutně působí odjinud. Dále pak vznést dotaz sám na sebe - jak moc se nechám tím bahnem opakovaně polévat a jak dlouho se mi podaří udržet svou vlastní nejvyšší vibraci. Jak říká přiléhavě jeden znalý kolega: pustíme-li si nějaký ten televizní Kanál, nemůžeme se divit, co se na nás vylije... Množství lidí zaznamenalo psychickou úlevu, když to na sebe přestali pouštět. (Co dělaly jejich sny? Snažily se kompenzovat a nebo už to duše vzdala pro obecný nezájem o její hlas?)
Ale také je třeba uznat, že kolektivní síla emocí a síla kolektivního nevědomí je opravdu velká a není radno ji podceňovat. To je jako podceňovat ďábla, Lilith nebo trickstera. (Zde by mohl být onen odkaz na podcast o stínu.)
Naše nevědomí zjevně nepodceňuje. Naše nevědomí ví mnohdy mnohem víc než naše hlava. A jsme zpět u Junga, který, jak již jsem uvedla, nalezl, že právě v těžkých a krizových dobách se z psýché vynořují zajímavé archetypové obsahy - především pro to, aby nám pomohly zachovat naši integritu a duševní zdraví. Něco v nás se stará o naše duševní zdraví! ;-)
Děje se samoregulace sama?
Velmi stručně jsem naznačila, jak duše umí regulovat a podporovat celek a vyrovnávat nerovnovážné energie.
Takže ta samoregulace - děje se sama od sebe?
"... i přišel bůh Se a udělal všechno za nás..."
Ne, tak takhle ten příběh nevypadá. Naše "já" musí být přítomno! Kéž bychom všichni měli silnou strukturu onoho já (sebehodnoty, sebeurčení, sebesmylu...). Bez jakési snahy a úsilí to nejde. Alespoň zpočátku, než se chytneme silného proudu. Musíme se probudit - do zodpovědnosti já (k sobě i kolektivu).
Jung uvádí zajímavou poznámku. Dovolím si text zde odcitovat právě z knihy paní Kast, která Junga doplnila:
"Jestli se však individuum dokázalo zachytit posledních zbytečků rozumu nebo si zachovalo pojítko lidského vztahu, vznikala v nevědomí ... nová kompenzace a ta mohla být vědomím integrována." (Jung). Tato kompenzace tedy nenastala všude. Nastala u lidí, kteří si dokázali uchovat "zbytečky rozumu" (ať už to znamená cokoliv). Ale co je ještě důležitější: u lidí, kteří si udrželi vztah k jiným lidem. Kde je lidský vztah, tam může nastat kompenzace.... Jakoby tedy vztah byl jakýmsi protijedem na rezignaci vůči stínu. (Kast)
Pěstujme vztahy, důvěrné, přátelské, rodinné, terapeutické... a vztah se svou duší :-)